Mládež brněnské diecéze měla možnost zúčastnit se děkanátních setkání v jednotlivých místech brněnské diecéze, na jejichž přípravě se podílelo velké množství mladých lidí nadšených pro víru a její společné prožívání. Je krásné pozorovat všechny události, které tvoří samotní mladí pro další mladé lidi. Slovy jednoho z organizátorů Rosického děkanátu: „Je to akce každého děkanství, kdy se sejde kopa mladých věřících, kteří prožívají víru společně. No a jak se podle mladých prožívá víra? Určitě vzájemným poznáním, modlitbou, hrou, hudbou, ztišením a jinými aktivitami.“

Slovy o. Václava Hejče – „Raduji se z toho, že pro mladé vytváří program mladí a snaží se hledat cesty, jak spolu něco prožít a zamyslet se nad životem a vírou.

A přesně tak to i bylo. Na všech děkanátních setkáních nechybělo nic z toho, na co naráží právě organizátor Rosického děkanátního setkání. Program ale není všechno. Důležité také je, co to všem těm účastníkům přinese. Dokázali tohle organizátoři přenést do svých setkání?

Určitě dokázali vytvořit živé společenství. Ve všech diskuzních skupinkách se opravdu živě mluvilo a všichni mladí sdíleli své podněty na daná témata, které měli v rámci debaty řešit. Určitě se jim povedlo přinést mezi mladé spousty skvělých řečníků, díky kterým mohli mladí získat nové podněty do svého života a to nejen na přemýšlení.

Můžeme si uvést jeden z podnětů: „Díky přednášce o cestě do Santiaga mohu říct, že se nejspíš na ni vydám taky.“ Na přednášce zazněly nejen strasti, které na takové cestě můžou každého člověka potkat, ale také duchovní přesah a přínos ve vztahu k Bohu, který může poutník získat.

Někteří mládežníci byli dokonce tak nadšeni z programu, že se rozhodli přijet z jiných děkanátů, které nepatří do brněnské diecéze a závěrem toho vůbec nelitovali: „Program byl moc pěkně připravený a vyvážený. Nejvíce mě oslovila osobní svědectví, která mi úplně vyrazila dech. Hry navíc všechno hezky odlehčily. Ještě teď na tohle setkání vzpomínám s úsměvem.“